Mechanické vlastnosti
Beton je velmi pevný a stálý materiál. Při styku s vodou nedochází k žádné jeho deformaci. Anhydrit při kontaktu s vodou nabobtná a po čase zplesniví, rozsype se a ztratí svojí funkčnosti. Je to způsobeno tím, že anhydrit je pouze sádrovec.
Tepelné vlastnosti
Tepelná vodivost anhydritu je o 20 % vyšší než betonu. Betonová podlaha má však vyšší akumulaci tepla a tedy i setrvačnost udržení tepla.
Rovinatost a spády
Přestože se jedná o ruční práci, držení roviny je u nás samozřejmostí. Anhydrit je sice samonivelační materiál, ale při tlaku na snížení ceny se zhoršují použité směsi a jeho samonivelace není ideální. Spádování samonivelačního materiálu není možné. U betonové podlahy nejsou spády žádnou překážkou. Při schnutí anhydritu může nastat problém při nedokonale promíchané směsi. I vystavení přímému slunci nebo průvan mohou způsobit nerovnoměrné schnutí a vznik možných nerovností. Naše směs je pouze vlhká, nikoliv tekutá, tudíž vysychání podlahy nezpůsobuje žádné problémy. Podlahy z anhydritových potěru se provádí s rovinatostí +/- 2mm na 2m lati a nevyžadují další vyrovnávací stěrku pro pokládku konečné povrchové vrstvy.
Dilatace a praskání betonu
Praskání je největší slabinou betonu. V průběhu zrání, hlavně první týden po položení betonové podlahy, dochází ke smršťování položeného materiálu a tím mohou vzniknout vlásečnicové trhliny. V čerstvém betonu se tedy musí vytvořit pracovní spáry. Dělají se ve dveřích, místnostech větších než 36 m2 a mezi topnými okruhy.
Rychlost zhotovení betonových podlah
Anhydritové podlahy se dá udělat až 1500 m2 za jediný den. Betonové podlahy za stejný čas cca 900 m2. Pro zákazníka, který má rodinný domek je ovšem výsledek stejný, podlahy jsou hotové za jediný den. Před pokládkou anhydritu se musí vytvořit dokonalá igelitová vana (větší časová náročnost), aby anhydrit nikam nevytekl. My si položíme separační folii před pokládkou betonové podlahy. Při použití betonového potěru se výška této vrstvy pohybuje cca 6 cm, doba prohřátí této vrstvy může být až 3-4 hodiny. Oproti tomu vrstva anhydritu nad podlahovým topením se realizuje od 3,5 cm, doba prohřátí této nižší vrstvy se podstatně sníží. Dosažení optimální tepelné pohody je tak s anhydritem rychlejší, tím dochází k nižší spotřebě energií a úspoře Vašich nákladů.
Anhydritové podlahy se v současné době provádějí ze dvou pevnostních tříd materiálů.
Anhydritový potěr třídy AE 20 – nejčastěji používaný s pevností v tlaku min. 20 MPa. Je používán při standardní výstavbě do obytných prostor a v komerčních objektech s nižší zátěží.
Anhydritový potěr třídy AE30 –se zvýšenou pevností v tlaku min. 30 MPa používaný v komerčních prostorách s vysokou zátěží a průmyslových objektech.
Konstrukce lité podlahy by měla být daná projektem dle konkrétních podmínek stavebního řešení a účelu užívání stavby.
Z hlediska konstrukce lze obecně rozdělit anhydritové potěry na:
Anhydritový potěr na izolační vrstvě
Anhydritový potěr je pokládán na vrstvu izolantu pro zajištění tepelné izolace a útlum kročejového hluku. Vysoké požadavky na tepelnou izolaci konstrukce anhydritové podlahy jsou dnes standardem. Minimální tloušťka anhydritového potěru je závislá na výšce a stlačitelnosti izolační vrstvy a plánovaném provozním zatížení.
Podklad
Podklad pro anhydritovou podlahu, potěr na izolační vrstvě musí obecně splňovat následující podmínky:
- povrch očištěný bez hrubých nečistot a suchý
- větší díry a praskliny povrchu vyplněné a zarovnan
- provedené izolace proti vzlínající zemní vlhkosti u podkladové desky na terénu
Příprava izolačního souvrství pod anhydritový potěr
Na vyčištěný podklad se kladou desky izolantu na vazbu, přičemž se dbá na těsnou pokládku beze spár. Při vícevrstvém kladení izolace je nutné pokládku provádět tak, aby se spoje nepřekrývali. Ve většině případů jsou na stávajícím podkladu taženy rozvody instalací. V tomto případě je ideální provést pokládku izolantu ve dvou vrstvách, přičemž tloušťka první vrstvy se volíme tak, aby se po jejím položení plocha vyrovnala na výšku rozvodů a mohla se druhá vrstva izolantu položit již bez přerušení.
Celá izolační vrstva se musí poté překrýt separační vrstvou (nejčastěji PE folie). Folii se pokládá s přesahem cca 10cm a ve spojích se slepí. Po obvodu svislých konstrukcí se provede montáž dilatačních pásů s navařenou PE folií o tloušťce min. 5 mm, která se slepí se separační vrstvou. Práce je nutné provádět pečlivě, aby vznikla nepropustná vana. Anhydritové podlahy na izolační vrstvě se provádí v závislosti na požadovaném provozním zatížení a vlastnostech izolačního souvrství od 35 mm. Anhydritové podlahy na izolační vrstvě lze provádět ve velkých plochách zcela beze spár. Dilatační nebo konstrukční spáry v podkladu musí být ale do anhydritové podlahy převzaty.
Topný anhydritový potěr
Topný anhydritový potěr je pokládán na vrstvu izolantu zabraňující tepelným únikům a tlumící kročejový hluk. Jeho velkou předností je dokonalé obklopení trubek podlahového topení, se zajištěním maximálního přenosu tepla. Tloušťka topné lité podlahy se odvíjí od průměru trubek podlahového topení a plánovaného provozního zatížení.
Podklad
Základní obecné podmínky, které musí splňovat podklad pro topnou anhydritovou podlahu:
- suchý povrch zbavený hrubých nečistot
- větší výtluky stávajícího povrchu a praskliny vyplněné a zarovnané
- u podkladové desky na terénu zhotovená hydroizolace proti vzlínající zemní vlhkosti
Příprava izolačního souvrství pod topný anhydritový potěr
Na připravený podklad se kladou na těsno bez mezer desky izolantu na vazbu. Vzhledem k rozvodům instalací na stávajícím podkladu na většině staveb, je ideální provádět pokládku izolantu ve dvou vrstvách. Tloušťka první vrstvy izolačního souvrství se volí tak, aby po jejím položení došlo k výškovému dorovnání na úroveň rozvodů instalací a vytvořila se rovina, na kterou je možné druhou vrstvu izolantu nebo systémových desek pro podlahové topení pokládat již bez přerušení.
Pokládku vrstev je třeba provést tak, aby se jednotlivé spoje izolačních desek nepřekrývali. Pokud nebudou použity systémové desky pro podlahové topení, musí být izolant překryt separační vrstvou (nejčastěji PE folie). Pokládka folie se provádí celoplošně, ve spojích s překrytím cca 10cm a spoje se slepí. Na všechny svislé konstrukce se po obvodu provede bez přerušení montáž dilatačních pásů o tloušťce 10 mm s navařenou PE folií. Po slepení se separační vrstvou tak vznikne nepropustná vana.
Spojovací anhydritový potěr
Tento typ anhydritové podlahy se využívá především tam, kde je potřeba vyrovnání nerovného nosného podkladu pro pokládku finální podlahové krytiny. Využití je nejčastější zejména u rekonstrukcí. Spojená anhydritová podlaha musí být celoplošně bez přerušení spojena s podkladem. Tímto je zajištěno bezproblémové působení sil na nosný podklad.
Podklad
Obecně musí podklad pro spojovací potěr splňovat následující podmínky:
- dostatečnou pevnost a soudržnost bez prasklin
- povrch zbavený hrubých nečistot
- povrch nesmí být znečištěný ropnými produkty nebo jinými látkami zabraňující pevnému spojení, podklad musí vykazovat rovinatost dle platných norem, savé podklady musí být napenetrované, je nutné zabránit rychlému odsátí vody z anhydritového potěru do podkladu
- v případě čerstvého podkladního betonu musí být beton řádně vyzrálý. Pokud je spojovací potěr pokládán na podklad se zbytkovou vlhkostí je nutné počítat s delší dobou vysychání potěru.
Spojené anhydritové podlahy nejsou z hlediska zatížení nijak omezeny minimální tloušťkou vrstvy. Ale z hlediska zpracovatelnosti a dané minimální tloušťky vrstvy potěru, která nesmí být menší jak trojnásobek velikosti zrna plniva – písku, je nutné počítat se sílou min. 10 mm. Mimo dilatačních a konstrukčních spár podkladu které musí být převzaty, lze spojovací anhydritový potěr položit celkově beze spár.
Anhydritový potěr na separační vrstvě
Anhydritová podlaha je od podkladu oddělená separační vrstvou a od svislých konstrukcí dilatačním pásem, čímž je potěr volně pohyblivým. Toto konstrukční řešení se používá nejčastěji při rekonstrukcích, kdy nelze provést spojovací potěr. Je to řešení pro cenově výhodnou sanaci stávajících podlah.
Podklad
Obecně musí podklad pro anhydritový potěr na separační vrstvě splňovat následující podmínky:
- suchý povrch bez hrubých nečistot
- větší praskliny a výtluky vyplněné a zarovnané
- bodové vyvýšeniny a jiné překážky je nutné odstranit
- povrch nelze lokálně výškově dorovnávat polystyrenem
- provedené izolace proti zemní vlhkosti
Příprava před pokládkou anhydritové podlahy
Na vhodně připravený podklad se klade separační vrstva (nejčastěji PE folie) s přesahem cca 10cm, která se ve spojích slepí. Na všechny svislé konstrukce se po obvodu provede montáž dilatačních pásů o tloušťce min. 5mm s navařenou PE folií, která se slepí se separační vrstvou. Práci je nutné provádět s pečlivostí, aby vznikla nepropustná vana. Anhydritové podlahy na separační vrstvě se provádí v tloušťce od 30 mm a lze je pokládat zcela beze spár. Jen v případě dilatačních nebo konstrukčních spár v podkladu musí být do anhydritového potěru spáry převzaty.